Autor: admin
Plamínci 2007
Třetí rok pracuje oddíl mladých hasičů Plamínek.
Celý rok se u nás odehrával v čase Jacka Londona a v jeho cestě na Aljašku.
Začali jsme již na soustředění v roce 2006 a na začátku loňského školního roku se před námi otevírala cesta za stříbrem. Proto jsme celou zimu hráli různé hry , soutěže a závody, kdy nám naši vedoucí za úspěch a za znalosti rozdávali dolary, které jsme potřebovali na nákup věcí potřebných na cestu.
V únoru jsme navštívili profesionální hasiče ve Žďáře nad Sázavou na Jamské ulici, kde jsme si ohlídli jejich pracoviště, záchranná vozidla, ale i kuchyň, koupelnu, saunu a tělocvičnu, která je zajímavá tím, že má neprůstřelná okna.
V březnu jsme se zúčastnili utkání ve florbalu, které pořádalo SDH Žďár nad Sázavou Zámek. Zde jsme skončili na posledním pátém místě, ale hráli jsme i proti dorostu, tak jsme prostě neměli šanci a navíc náš trénink se skládal pouze ze dvou dnů.
Na jaře jsme začali trénovat na jarní kolo soutěže Plamen, které se konalo 26.5.2007 u zimního stadiónu ve Žďáře nad Sázavou. Tato soutěž se skládá ze dvou kol. Byli jsme hrdí, že jsme si po podzimním kole obhájili pro nás krásné čtvrté místo v mladších žácích. V této kategorii soutěží asi 20.kolektivů.
Před koncem školního roku jsme už byli všichni na cestě na Aljašku. Ti nejlepší už byli v cíli a čekali až dojedou i opozdilci. Letošní hasičské soustředění se konalo hned na začátku prázdnin a pro nás to bylo vlastně finále naší cesty. Při vyhlašování výsledků jsme zjistili, že se vyplatila 100% docházka na schůzky, ale museli jsme mít i velké štěstí při výběru pozemků. Touto cestou bychom chtěli poděkovat dospělím, kteří o nás v Horkách pečovali.
V současné době máme za sebou podzimní kolo soutěže Plamen, ve kterém jsme po přestupu z mladších do starších žáků dokázali porazit jedno družstvo. Přes zimu bychom chtěli hrát florbal do místní tělocvičny, ale záleží na domluvě s obcí o finančních podmínkách pronájmu.
Nás Plamínky vede Martina, Roman Březinovi a Míša Šustrová. Máme 10.aktivních členů.
40-tiny Robura
Ostatní akce v roce 2006
V sobotu 16. září se konal závod motokrosu a cyklistů „Na trati“ v Hamrech n/Sáz. S úpravou trati, kropením pomáhala v pátek již tradičně mužská část sboru.
Plamínci 2006
Druhý rok pracuje oddíl mladých hasičů Plamínek.
Ohlédnutí za letošním rokem. V zimních měsících jsme využili možnosti být v hasičárně a zdokonalovali se ve vázání uzlů, v hasičských značkách, v topografických značkách a hasebních prostředcích. V měsíci únoru jsme se zúčastnili s naším oddílem karnevalu v naší obci pořádaného pionýrskou skupinou. V měsíci dubnu se konala brigáda – sběr dřeva. Účastnili se jí hlavně velcí hasiči , ale i my jsme uklidili kus naší obce. Dřevo jsme použili na stavbu hranice. Tu postavili dospěláci, my jsme udělali babu na oheň. V den čarodějnic jsme se My, holky malé i velké přestrojili za čarodějnice a mohl začít ten pravý rej. Každá Baba Jaga si odnesla čarodějnický pamětní list a ta nejošklivější sladký dort. O občerstvení se tu staraly jak jinak než opět čarodějnice a ve svém krámku se snažily vykouzlit různé lektvary. V květnu jsme se zúčastnili 2.kola celostátní hry Plamen v areálu Ski v Novém Městě na Moravě, kde jsme obsadili 13.místo. S koncem školního roku , jsem si v době velkých prázdnin udělali přestávku a znovu jsme se viděli až na hasičském soustředění v Železných Horkách. Soustředění trvalo 4 dny. Během nich jsme měli různé soutěže hasičské i sportovní , podnikali výlety do okolí, navštívili hasičské muzeum a hledali poklad. Při naší noční cestě odvahy začala celoroční hra – Cesta na Ajlašku. Tady bych chtěla poděkovat bratru Součkovi za půjčení tábořiště a bratru Šimůnkovi za odvoz naší batožiny na místo. Naše poděkování patří taky šerifům Chadovi, Tornádu Lů a Elimu za vymyšlení, organizaci a realizaci našich aktivit, v čemž jim vydatně pomáhali renžrs Lulu a Pipin. Šamance Lole za starost o naše bolístky, Samovi Hokinsovi za naše ztracené a znovu nalezené věci, Bankmenu Aldovi Šetrnýmu za rozdávané stříbrňáky a za následnou výměnu na tvrdou měnu a Salůnu u Mildruše Pindruše a Heluše za naše plná bříška a hlavně za jahodový knedlíky. Od září jsme se začali scházet opět pravidelně a na schůzkách jsme pokračovali ve vydělávání dolarů. Dolary dostáváme za soutěže, kde prokazujeme znalosti hasičské i všeobecné, obratnost, rychlost, fantazii a šikovnost. V říjnu nás čekalo 1.kolo soutěže Plamen, které se uskutečnilo v areálu Táborky na Pilské nádrži ve Žďáru nad Sázavou. Startovali jsme v kategorii mladší žáci. Družstev tam bylo v naší kategorii 17. Po náruživém zápolení jsme zatím obsadili krásné 4.místo. Doufáme, že na jarním kole nic nezkazíme a toto místo si obhájíme. 15.října jsme jeli na další závody, ale už v jednotlivcích a byl to Faraonský běh do schodů na Zelenou Horu. Trasa je vysoká 86 schodů. Z tohoto závodu jsme dovezli 5 medailí. V měsíci listopadu se konal lampiónový průvod naší obcí. Na začátku prosince za námi přišel Mikuláš s Andělem a s Čertem a donesli nám nadílku. V současné době má náš oddíl dvě předškolní děti a 13 školáků. Velí nám Roman a Martina Březinovi, Pavel Eler a instruktorky jsou Veronika Remarová a Michala Šustrová. Za pár dnů nás čeká vánoční besídka , kde si se svými kamarády nadělíme dárky.28.5.2006 – Okrsková soutěž
28. května uvítalo nevlídné počasí a po dešti ne ideální terén, hřiště za Sokolovnou ve Žďáře n/Sáz.účastníky okrskové soutěže.
Ráno nás vzbudil vytrvalý déšť. Nálada nebyla nejlepší, ale přesto jsme nasedli do Roboru a vydali se směr Žďár. Zaparkovali jsme, ale nikomu se nechtělo do toho nečasu. Nikdo z nás nevěděl, co se bude dít. Jestli se poběží štafeta nebo nepoběží, a jestli vůbec nějaká soutěž bude. Okolo půl deváté se počasí na chvíli umoudřilo, a tak jsme se seřadili ke slavnostnímu zahájení. Po úvodních slovech začalo jít do tuhého. Opět začalo pršet a promočený terén se stával neúnosným. Po devatenácti družstvech bylo hřiště jedna bažina a všichni účastníci vypadali jak po bahenních zápasech. Přesto všechno se vše zvládlo bez úrazu. Naši muži SDH Hamry nad Sázavou obsadili třinácté místo a my desáté místo mezi muži, jinak první mezi ženami. Postupujeme do okresního kola.
30.4.2006 – Čarodějnice
30. dubna se před hasičskou zbrojnicí slétly Čarodějnice, aby se utkaly o titul „Nejstrašidelnější čarodějnice“.
22.4.2006 – námětové cvičení
18.2.2006 – 2.reprezentační hasičský ples
Kulturní činnost ve sboru začala 18. února, kdy svíce rozzářily sál hospody „U Šípků“, 2. reprezentačním hasičském plese.
Celý večer se odehrával v orientálním stylu. Perníčková volenka, bohatá tombola a skvělá pořadatelská činnost přispěla k dobré náladě hostů, kteří vydrželi až do pozdních ranních hodin.
Ostatní akce v roce 2005
Sbor má 50 členů a to 24 mužů, 15 žen a 11 dětí.
22. srpna oslavila sestra Marie Šípková své 70. narozeniny, 8. září bohužel podlehla těžké nemoci. Členkou sboru byla 25 let. 75 let oslavil bratr Josef Souček 79 let oslavil bratr Miloslav Matoušek, který je zároveň nejstarší člen. Potěšitelné je, že mezi 11 nejmladšími členy má svého nástupce, pravnučku. Aby byla požární technika v dobrém stavu, schopná výjezdu a zásahů, o to se za pomoci mužské části sboru stará velitel bratr Aleš Poul a řidič, strojník Roman Březina. Zvyšují se také nároky kladené na všechny členy sboru dobrovolných hasičů, zvláště ale na funkcionáře, kteří získávají znalosti a odbornou přípravu na školeních a setkáních. 9. ledna na školení hospodářů a revizních kontrolorů byli Radek Kratochvíl a Helena Jadrná. 8. května a 13. listopadu na aktivu v Jamách pozorně sledoval program velitel Aleš Poul a strojník Roman Březina. Na pozvání velitele sboru Žďáru Josefa Součka bylo setkání velitelů a jejich zástupců v Táferně ve Žďáře. Toho se zúčastnili Aleš Poul a Zdeněk Lopour. 20. března se sešlo v Novém Městě na Moravě 252 delegátů z 260 SDH okresu, aby po projednání zprávy výkonného výboru zvolili starostu Okresního združení hasičů Čech, Moravy a Slezka. Stal se jím Luboš Zeman, pro kterého hlasoval i náš starosta, Alois Březina. Brigádní činnost začala 9. dubna sběrem železného šrotu. 9 členů sebralo 50 metráků železa a na podzim 8. října 11 členů 60 metráků šrotu. 23.dubna se sbíraly na silnici v Hamrech ořezané větve stromů. Ty byly odvezeny za MŠ, kde byla připravena hranice. „Po dlouhé době opět vzplály ohně o Filipojakubské noci a začaly se dít podivuhodné věci…“Dne 30. dubna se v podvečer začaly scházet děti s rodiči na prostranství za školkou. Tam na ně čekala čtyřmetrová hranice s ošklivou čarodějnicí, kterou vyrobili mladí hamerští hasiči – Plamínci.
I přesto, že akce nebyla ohlášená, čarodějnice na hranici měla svou konkurenci. Sešlo se zde pár „atraktivních“ čarodějnic, ze kterých naše porota vybírala tu nejoriginálnější.
Po vyhlášení výsledků vzplála hranice a začala volná zábava. Ti co neopékali buřtíky nebo nestáli u stánku s lektvary (pivo, limo, káva, čaj) si užívali připravených her, kde se zdokonalovali v čarodějnickém umění na příští rok. 7. května, 10. a 11. září přijelo 13 členů i s rodinnými příslušníky do Železných Horek, kde pomohli Pionýru s údržbou tábořiště.
23. května, po bouřce a přívalech vody byli požádáni členové sboru o pomoc v místní části Leskovice. Zde po ucpání kanálů, voda tekla přes zahrady a cesty. Šest členů v nepříznivém počasí tyto kanály vyčistila a následně firma Františ odklidila naplavenou hlínu a listí. Silnice byly spláchnuty a zprovozněny.
V neděli 5. června při počasí, které dětem příliš nepřálo, zahájili příslušníci Policie ČR „Dětský den“ Předvedli ukázku výcviku policejních psů. Vysvitlo sluníčko a tak se naplno rozběhly soutěže. Tradičních i nových soutěži se zúčatnilo asi 200 dětí, v doprovodu rodičů i prarodičů. Za přispění prarodičů, byly pro děti připraveny pěkné ceny, pro všechny občerstvení a hudba. V pátek 5. srpna pomohli hasiči s úpravou trati místnímu Automotoklubu, který pořádal 6. srpna závody. 7 členů vyzkoušelo dopravu vody z řeky od Březinových na závodiště na staré trati. 17. listopadu prošel v podvečer částí Dolní Hamry lampionový průvod. Děti spolu s rodiči prožily nezapomenutelný večer, který ukončily na Ranči, kde byl pro ně připraven horký čaj. Všichni se shodli na tom, že si příští rok vše zopakují.Plamínci 2005
Od ledna pracuje také kolektiv mladých hasičů Plamínci.
Kolektiv vznikl v lednu 2005. Po besedě v místní škole mělo o tuto činnost zájem 10 dětí. 7 děvčat a 3 chlapci. Naše první setkání proběhlo 21. ledna v klubovně SDH Hamry. Děti si prohlédly vybavení garáže a klubovnu. Byly obeznámeny s programem na celý rok . Sešli se znova hned druhý den, kdy si připravily nástěnku, dostaly sešity na poznámky a zahrály si několik her. Další větší akce se uskutečnila 4. února, kdy jsme se sešli při bobování na Vašáku.Všichni se na sněhu pěkně vyřádili. 2.dubna se uskutečnila výprava do zdejších skal nazvaná „Po stopách lovců“. 29. dubna se Plamínci rozrostli o další členy. Stav byl 10 děvčat a 3 chlapci. 30. dubna jsme vlastnoručně vyrobili babu na oheň. Večer ti kteří přišli v maskách dostali pamětní list na tento den. 21. května jsme jeli do Nového Města na Moravě na jarní kolo hry „Plamen“, ještě jenom jako diváci abychom viděli jaké disciplíny se plní a jak samotná soutěž probíhá. 11. června jsme vyrazili na průzkum Doubravského údolí. Zúčastnilo se 10 členů. 17. – 19. června proběhla třídenní výprava do Železných Horek. V Údolí slunce nám přálo počasí a tak jsme toho náležitě využili. Prožili jsme zde krásné dny plné her a zábavy. Největší zážitky však byly při noční hře. Poděkování patří bratru Bohoušovi Šimůnkovi a Romanovi Březinovi za obstarání dopravy při této výpravě. 25. června jsme byli všichni mladí hasiči pozváni na pečené prasátko. Bylo to krásné rozkoučení před prázdninami. Jako každý rok se uskutečnil pochod Jana Žižky a Karla Havlíčka Borovského. 27. srpna jsme tento pochod absolvovali v počtu 6 členů. Na trase nás čekalo plnění různých úkolů a soutěží. 3. září jsme se opět sešli po prázdninách v hojném počtu. Trénovali jsme vše potřebné pro podzimní kolo hry „Plamen“. Musíme znát otázky z topografie, hasičské teorie, uzlování, zdravovědu, střelby ze vzduchovky a překonání vodorovného lana. 15. října proběhlo podzimní kolo hry „Plamen“ v Novém Městě na Moravě, zde jsme se umístili na 15. místě. 3.12. jsme měli Mikulášskou besídku, kde nás navštívil čert a Mikuláš.18.6.2005 – Okresní kolo Chlumětín
18. června odjely obě družstva na Okresní soutěž do Chlumětína.
Díky našemu vítězství žen na okrskové soutěži v Najdeku jsme se vydaly 18. 6. 2005 na okresní soutěž do Chlumětína s velkou podporou mužského hasičského osazenstva. Na soutěž jsme jely s obavami a ani počasí nám nepřálo. Na stanoveném místě soutěže byl nepříznivý terén, kde nás čekala 4 ženská družstva s dlouholetou tradicí.I přes drobné nedostatky jako: neujasněná pravidla, záhadné sestavení štafety apod., se naše družstvo žen umístilo na nečekaném prvním místě.
A tak na poličce v naší hasičské zbrojnici přibyl další vítězný pohár.
POŽÁRU ZMAR!!!
29.5.2005 – Okrsková soutěž
Věříme, že k pohárům přibudou další krásné trofeje.
Požáru ZMAR!!!
19.2.2005 – 1.reprezentační hasičský ples
19. února 2005 Vrací se tradice…...
Před dávnými časy, které pamatují naši rodiče a prarodiče nebylo nic neobvyklého pořádat ples. Každý týden si lidé ve svátečních šatech užívali tance a zábavy. My jsme již nechtěli jen vzpomínat, a proto jsme se rozhodli obnovit tradici alespoň trochu. A tak se zrodil nápad reprezentačního hasičského plesu. Vyzpovídali jsme všechny pamětníky „co a jak“ a začalo se chystat. Přispěním moderní techniky začaly na papíře vznikat nesmělé návrhy, jak ples bude vypadat. A nesmělé návrhy přešly ve skutečnost.V sobotu 19. února podvečer vítali plesuchtivé lidičky rozžaté svíčky (požár nebyl, ale hasilo se – žízeň) a usměvaví hasiči v uniformách v útulné hospůdce u Šípku. Ani my jsme netušili, že obyčejná hospoda se dá proměnit v taneční sál, který byl využit do posledního místa. Celý večer nejen k tanci, ale i poslechu hrála báječná mužská skupina Orion.Hráli asi opravdu dobře, jelikož lidé ani ve tři hodiny ráno nechtěli přestat předvádět své taneční kreace na parketě. Ale nezůstalo jen u tance. Samozřejmě lidé stihli uspokojit i jiné než taneční chutě např.: labužnické – šťavnatým kuřátkem a dábelským guláškem, a zrakové – ukázkovým útokem hasičského sboru. O půlnoci nesměla chybět tradiční tombola s netradičními cenami. Lidé odcházeli s nábytkem, DVD přehrávačem, ale i s dlouhodobou zásobou toaletního papíru. Především byli nadšeni první tři výherci. Třetí cenou byly hasičské hadice – hodit se můžou vždy, druhou cenou jsme potěšili vášnivé zahrádkáře – zavlažování zahrádky v termínu 8. června 2005 a první cena…? Tak tu předala „delegátka Hasič tours, paní Matylda Koblihová“ a byl to poukaz na romantickou projížďku Roburem po krásách Hamerského kraje. Věřímě, že byli opravdu všichni spokojení a snad i příští rok budou vítat i vás usměvavý hasiči v uniformách na dalším reprezentačním plese.Akce v roce 2004
6. března odešel bratr Miroslav Vašek ve věku nedožitých 78 let. Hasičem byl 50. roků. Nejstarším členem je bratr Miroslav Matoušek, kterému je 77 let ve sboru je 54 let. 30. prosince oslaví 75 let bratr Josef Šípek, ve sboru je 52 let a plní funkci hospodáře. 6. října v Domě Hasičské vzájemné pojištovny ve Žďáře n/Sáz. na okresním aktivu zasloužilých hasičů a fonkcionářů byl oceněm “Pamětním listem”. Blahopřeme a do dalších let přejeme hodně zdraví a štěstí. 7. února důsledkem rychlého tání sněhu byl náš sbor povolán k čerpání vody ze zatopeného sklepa u Porubských. Nepříznivé počasí provázelo i sběr železného šrotu. 17. dubna 14 členů a na podzim 9. října 12 členů objelo půjčeným traktorem část Dolní a Horní Hamry. Sebrané metráky železa klesají, ale stále je to jeden z hlavních příjmů do pokladny. Za vynaloženou námahu bylo odměnou příjemné posezení i s ostatními členy u grilovaného kuřete. 30. května pořádal SDH ve Vysokém okrskovou soutěž. Klání se zůčastnilo 20 družstev. Naše družstvo si vedlo dobře, ale po selhání techniky spadlo na poslední místo. Zklamání bylo veliké, snad se příští rok povede lépe. V neděli 6. června slavily děti před OÚ svůj svátek. Sponzoři, pionýrská skupina a hasiči připravili pěkné odpoledne kterému přálo i sluníčko.
Stužky za věrnost
4.5.2004 – 1700 let od mučivé smrti sv. Floriána
Patron hasičů svatý Florián
Řád sv. Floriána je jedním z nejvyšších vyznamenání a uděluje se členům a organizačním jednotkám SH ČMS za mimořádné výsledky. K udělení řádu sv. Floriána může dojít až po udělení medaile “Za mimořádné zásluhy”. Řád sv. Floriána je výběrové vyznamenání udělované výkonným výborem sdružení na návrh okresního sdružení. K řádu náleží diplom a stuha. Řád má tvar rovnoramenného osmihrotového kříže v pozlaceném provedení. Vnitřní kruh je červený a na něm je položen medailon s hlavou sv. Floriana se dvěma plameny a opisem: SV. FLORIAN. Rozměry: 70 x 70 mm.
Před 17 stoletími byl umučen patron hasičů
V roce 2005 uplynulo 1700 let od mučednické smrti Sv. Floriána, lidového světce, patrona hasičů a kominíků.
Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro. Je spojeno se šířením křesťanství až po nejzazší hranice římské říše. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Panonii. V okolí Lince, ve městě Lauriancum, podle tradice svatí Lukáš a Marek zvěstovali evangelium. Když vydal císař Deoklecíán přísná nařízení proti křesťanům (čtyři protikřesťanské edikty z let 303 a 304), začali správci provincií pátrat po vyznavačích víry a násilím je nutili k modloslužebnictví. Také v provincii Norikum začal vladař Aguilinus uvádět císařský edikt v život. Aguilinus byl pohanský místodržitel římského císaře Diokleciána se sídlem v Lorchu.
Floriánův život
Datum narození Floriána (Florianus) se nepodařilo zjistit. Byl pokřtěn a vychován křesťansky. Po několika letech služby důstojníka vojska se stal šéfem kancléře císařského místodržícího v římském Laurinku, což je dnešní Lorch u Ennsu v Horním Rakousku. Aquilinus dal příkaz svému nejbližšímu spolupracovníku Floriánovi, aby ze státních úřadů propustil všechny křesťany. Florián to nechtěl udělat, vystoupil z jeho služeb a žil pak v Cetiu (dnešní St. Polten). Na počátku 4. století velel posádkám některých římských vojenských stanic na tzv. římském limitu, opevněné hranici římské říše ve střední Evropě, táhnoucí se podél řeky Dunaje.
Když se doslechl, že v celé provincii jsou jeho souvěrci zatýkáni a žalářováni (v Noriku bylo té době zatčeno 40 křesťanů), rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Údajně dokonce osnoval jejich tajné osvobození. Vypravil se do vladařova sídelního města Lauriaka na soutoku řeky Emže s Dunajem. Při pokusu dostat se do žaláře byl však zatčen a předveden před místodržícího Akqilina, svého přímého představeného. Nejprve jej místodržící sesadil z funkce a vyšetřující soudce jej pak nechal krutým způsobem mučit. Florián odolával přemlouvání i výhružkám a nezlomilo ho ani mučení.
Když Florián odmítl obětovat Bohu a ani nebyl ochoten odpřísáhnout zapření víry, byl jako křesťan odsouzen císařským správcem ke smrti utopením. Soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě, ani jeho bezúhonný život a vydal ho do rukou katů, kteří mu přivázali na krk mlýnský kámen a nechali ho svrhnout z mostu do řeky. Byl to tehdejší obvyklý způsob poprav.
Z mlýnským kamenem na krku stál prý dlouho na mostě přes řeku Emži (Enns) u římské pevnosti Laureacum (Lorch). Legionáři odmítali vykonat rozsudek, svrhnout velitele do řeky. Nakonec přiběhl jakýsi cizí člověk surově do odsouzence vrazil a shodil ho z mostu.
Mrtvé tělo hlídal orel!
Legenda říká, že Floriánovo mrtvé tělo bylo vyplaveno na skalku a tam ho hlídal orel, aby ho nemohli pohané zhanobit (“nebo jeho mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž podle pověsti zaletěl velký orel, když je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil”). Tam ho nalezla a na svém statku pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince, dnes zde stojí město St. Florian. Jiná historická zmínka praví, že vdova Valerie objevila tělo mrtvého a nechala ho pohřbít na tajném hřbitově křesťanů. Je to bukový les v blízkosti dnešního Marck St. Florian. Pro svou mučednickou smrt byl pak prohlášen za svatého. Již v šestém století vznikl v Lorchu klášter s kostelem St. Florian.
Nad hrobem vyrostl klášter
Tím začíná historie kláštera, který nese jméno sv. Floriána. Klášter postupně vyrůstal nad světcovým hrobem. Nejdříve to byl malý poutní kostelík a teprve potom klášter. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pochází z doby římské říše. Kdy a kým byl kostel sv. Floriána založen, není známo. První písemné zmínky o klášteře pocházejí kolem roku 800. Trvalé nájezdy uherských hord přivodily klášteru velké utrpení. Pravidelný klášterní život nebyl možný, mniši se museli stále uchylovat před Uhry do bezpečí do Ennsburgu. Až po bitvě v Lechu se mohl život v klášteře normálně rozvíjet. Za úřadování biskupa Altmana z Pasová prožil klášter sv. Floriána nový začátek – po vzoru kláštera Čluny. Nově vznikající klášter sv. Floriána obdržel roku 1002 od císaře Jindřicha II. “lán”. Byla to zemědělská půda, na které mohli mniši hospodařit. Společenství řádových bratří sv. Floriána se roku 1701 zavázalo, že svůj život uspořádá podle pravidel sv. Augustina. Proto se jim od té doby říká augustiniánští bratři. Klášter je jedním z nejvýznamnějších míst Horních Rakous. V části klášterních budov je muzeum požární ochrany.
Kde jsou ostatky?
Kde se dnes ostatky sv. Floriána nacházejí, není objasněno. Nejpravděpodobněji je to katedrála v Krakově. Kostel sv. Floriána v Krakově spravoval v letech 1949 až 1951 vikář Karol Wojtyla, zesnulý papež Jan Pavel II. V obrazové publikaci Starý Kraków (1991) byl nalezen obraz interiéru tamního kostela sv. Floriána s poznámkou o tom, že tento světec je prvním patronem města a jeho ostatky že byly převezeny do Polska v roce 1184. Kult sv. Floriána v Polsku je silný a je svázán s velkým požárem Krakova v roce 1528, kdy navzdory ničivému živlu zůstal ochráněn kostel na Kleparzu, ve kterém se nacházely relikvie sv. Floriána.
V Římě světce uctívali jako ochránce před represemi, které v té době ztrácely na intenzitě. Deska v kryptě kláštera říká, že Floriánovy ostatky byly nalezeny v 11. století a rozděleny, část z nich byla přenesena do Říma, část do Krakova a za císaře Karla IV. byla z Polska malá část relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikviář má však rovněž katedrálu v Olomouci, kostely na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Maličké kousky Floriánových ostatků měli chránit města před ničivými požáry.
Patronem od středověku
Ve středověku se sv. Florián v lidovém podání stal ochráncem před velkou vodou i před suchem, při neúrodě polí, proti bouři a nebezpečí ohně (pro svou smrt ve vodě). Některá literatura uvádí, že jako malý chlapec zachránil svou modlitbou hořící dům (nebo podle jiné legendy uhasil v kritické chvíli hořící dům jediným vědrem vody a zabránil tak velkému neštěstí).
Známější legenda se váže k uhlíři, který upadl do hořícího, větrem odkrytého milíře a vyzývavě světce byl přímluvou zachráněn, což dalo podnět k novému uctívání Floriána jako patrona proti ohni. Mimo hasičů je také patronem zedníků, kominíků, sládků, bednářů, hrnčířů, kovářů, mydlářů a všech kdo pracují s ohněm; je vzýván při spáleninách.
Český Květoslav
Florián je v počeštěné podobě Květoslav nebo Květoš. Základem jména je latinské Florianus, které vychází ze slova florere – kvést.
Je patronem Horního Rakouska, Bologně, Krakova a celého Polska. Jsou mu zasvěceny kostely v Linci, Weihenflorianu na Innu, Zieselmauru u Vídně a Strassagu u Štýrského Hradce, u nás např. chrám v Kladně postavený v letech 1746 – 1748 slavným Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem ve stylu vrcholného baroka, Bzenec (zaniklá kaple), kostel Kostelany, Moravský Krumlov, Příbram na Moravě, kaple v Tetčicích, ve Veleboři, kostel v Oskavě v Radouni u Štětí a jinde. Málo je známo, že v Žatci se dnešní náměstí 5. května až do začátku 2. světové války jmenovalo Floriánské – podle své hlavní dominanty, barokního sloupu sv. Floriána z let 1742 až 1746.
Jak bývá zpodobňován
Zobrazován bývá jako voják (od doby renesance většinou římský, ale dříve i ve středověkém brnění), často s kopím nebo korouhví v ruce, se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické. Jen ve zcela rané době byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce ze 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět už jen jako mladého muže.
Někdy se na výtvarných projevech jako atribut objevuje také mlýnský kámen, který poukazuje na jeho mučednictví (mlýnský kámen s nímž byl Florián utopen je dnes uložen v kryptě klášterního kostela), i orel, který hlídal podle legendy Floriánovo mrtvé tělo, se dostával do uměleckého ztvárnění světce. Tyto motivy jsou především vidět v klášteře sv. Floriána u Lince. V Podunají nechybí jen jeho soška takřka v žádném kostele. Najdeme ho často mezi sochami českého “selského” baroka. Floriánků je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku. Dále jsou známy i obrazy jeho mučení a smrti.
Ochraňující sošky
Ve výtvarném umění se nejvýrazněji uplatňuje v tzv. výklenkové plastice. Sošky světců se umísťovaly ve výklencích domovních štítů, výjezdů a vrat, kde zastávaly funkci ochránce domu před nežádoucími osobami. Nejčastěji mezi svatými se objevují sv. Florián a sv. Jan Nepomucký, jako ochránci před ohněm a vodou. Ve světnicích stávaly na prádelnících spolu s nejvzácnějšími rodinnými památkami. Bývaly omalovány olejovými barvami.
Rozkvět popisovaných plastik spadá do let 1700 – 1880. Je na místě otázka: proč tak pozdě? V krajinách s drsnými klimatickými podmínkami jako např. v Krušných či Orlických horách nebo na Českomoravské vrchovině bývaly štíty domů pokryty prkny a šindelem.
Jen různě položená prkna umožňovala minimální výtvarný projev. Teprve s rozvojem stavitelství a zejména, když jako stavební materiál převládl kámen a cihla, tedy zděný štít až do vrcholu, prolamuje se štít obvykle dvěma okénky (pro osvětlení a větrání vody), zbývá mezi okny místo na výklenek pro sošku světce nejčastěji sv. Floriána (také sv. Václava, Jana Nepomuckého případně Pannu Marii). Tím vznikla v těchto regionech zvýšená poptávka po plastikách. Proto hrnčíři, kteří vyráběli také keramické džbány s motivy světců, se věnovali požadovanému zboží. Nejvýznamnější výrobci pracovali v okolí poutních míst (pokud tam byla vhodná hlína). Poutníci přenášeli plastiky do značně vzdálených míst.
Na závěr
V českých zemích se uctívali světci ve spojitosti s ochranou před ohněm: sv. Vavřinece, sv. Hátu, Pannu Marii Hromnickou, sv. Jana Buriana, sv. Donáta ad.
Po vzniku havsburské monarchie pronikl k nám kult sv. Floriána, který se stal patronem zedníků, kominíků, ochránce měst. V polovině 19. století po pádu Bachova absolutismu, kdy začaly vznikat sbory dobrovolných hasičů, přijaly stejně jako hasiči rakouští svého patrona sv. Floriána.
S ohledem na pozdější vstup do českých zemí nemá zde tolik kostelů jemu zasvěcených, ale je zde velké množství kapliček, božích muk, postranních oltářů v kostelech, kapliček, samostatných soch v obcích i jejich okolí.
Sv. Florián se objevuje ve štítových výklencích domů na venkově i v městech, na obrázcích malovaných na skle, na zvláštních několikaokých skleničkách zvaných prysky. Na počest sv. Floriána jsou skládány slavnostní mše, velká řada poutních písní, v neposlední řadě i v písních ponocných a v písních kramářských. Se jménem světce jsou spojovány soutěže, pochopitelně se objevuje na hasičských praporech a v další hasičské symbolice jako odznaky sborů, v názvosloví soutěží, jako součást trvalé výzdoby shromažďovacích místností. Symbolika sv. Floriána pronikla celým životem a prací českých hasičů.
Události v roce 2003
Události v roce 2002
Události v roce 2001
Události v roce 2000
Události v roce 1999
Hasičské desatero
- V jedno mocné heslo spojenými silami věřit budeš, neboť jím podmíněn jest zdar spolku a ctnosti.
- Nebudeš nositi jméno hasič a odznaky hasičské nadarmo, ale činy svými jim k větší cti a vážnosti pomáhati budeš.
- Pomni, abys cvičení pilně navštěvoval a tak schopnost svou znovu nabyl k vykonání těžké povinnosti, kterou jsi z nežištné lásky k bližnímu a pro záchranu národního majetku dobrovolně za svou přijal.
- Cti dobrý mrav a kázeň spolku, tím docílí se dlouhodobé a blahodárné působení.
- Nezabíjej zdraví a čas zahálkou nebo malichernostmi, ale čítej dobré spisy o hasičství, abys v oboru tom se zdokonalil.
- Nesmícháš náčiní a přístrojů hasičských v nepořádnou hromadu, uložíš na pravé místo, aby vše bylo stále po ruce a v pořádku.
- Neokrádej se pohodlností a liknavostí o zásluhy, jež můžeš nabýti včasným přispěcháním k ohni a zachráníš nejen majeteku, ale i životů lidských.
- Nepromluvíš slova hanlivého o bratrovi svém, ale bratrsky ho poučíš, nebo šetrně pokáráš, kdy toho zasluhovati bude.
- Nepožádáš hodnosti ve spolku, která právem náleží bratru staršímu, způsobilejšímu a zasloužilejšímu.
- Aniž požádáš kdy odměny od bližního svého za službu, kterou jsi mu hájením majetku prokázal, ani peněz, ani nábytku, ani šatstva, ani vola, ani osla, což jeho jest…